Deníček
Příspěvky
Lysá hora I.
8. 5. 2012
Dnešní plán zněl jasně, vyběhnout perlu moravskoslezských Beskyd. perlička to tedy byla, ale s Fridou jsme se nebály a šly do toho.
Parťák, který měl běžet s námi nakonec nemohl a já se musela spolehnout jen na své odhodlání a chuť vstát společně se sluncem.
Moje těšení bylo veliké a já se vzbudila ještě před budíkem. Takže od transformátoru v Ostravici jsme vybíhaly v 6:45. Hned od auta nám začal stoupák a já se ptala sama sebe zda jsem schopná tohleto vůbec vyběhnout. Hodinu jsem byla vzdálená od své odpovědi, která zněla " Ano, jsem schopná tohle vyběhnout!"
Frida byla šikovná, běžela na volno a držela se za mnou. V kamenité části kopce přesně kopírovala moje kroky, protože je to pes inteligentní a věděla, že se snažím běžět co nejlepším terénem.
Byla jsem celkem překvapená kolik chodí v tuto ranní hodinu lidí už dolů z Lysé. Počasí bylo celkem vlhké a mlha, ale věděla jsem že nahoře nás čeká odměna v podobě krásných výhledů a inverze. Nemýlila jsem se a skutečně jsem se dostala do zcela jiného světa, do pohádky.
Vzorně jsem vyběhly až k hladicímu bodu. Na lavičkách posedávaly turisté a cyklisté a kochali se tou krásou. Bylo mi moc líto že nemám svůj foťák a nemohu fotit ta krásná panoramata, ale je velký a s tím se běžet nedá. Takže je třeba pořídit foťáček do kapsy na bežecké výlety.
Na Lysé jsme obešly vyhlídky, chvíli se slunily na lavičce a hurá dolů. No hurá ani ne, protože nás čekala náruč plná mrazivé mlhy, do které jsme se musely opět ponořit. Dolů to šlo hladce a já se těšila na návštěvu pekárny v Ostravici u nádraží.
Jsem moc ráda že jsme se s Fridou vypravily do Beskyd i samotné. Byl to pro mě skvělý zážitek takhle běžet do vrchu a mám chuť v tom pokračovat. Při běhu jsem se cítila fakt dobře a může za to určitě i silový trénink, který během týdne provádíme s Ocelákama.
Takže, Perlo brzy se opět shledáme a věřím že můj čas bude tentokrát pod hodinu.
Dolní Lhota, slunce a černoši
6. 5. 2012
28.4. 2012 proběhl v Dolní Lhotě silniční závod na 10 km. Jelikož ve Lhotě máme chatu tak jsem se na závod těšila mnohem více.
Měla jsem tam zázemí fandících sousedů a mého taťky,který byl hrdý na svou dceru. Sešlo se nás tam taky kvalitní skupinka oceláků a navzájem jsem si fandili a hecovali což je moc povzbuzující.
Na tomto závodě se objevili také 4 závodníci z Afriky a jedna maďarka, která byla nejlepší žena. Bylo úporné vedro. Myslím že afričani to ani nepostřehli a možná jim byla i zima. Já však zimou netrpěla. První delší kontakt se sluncem v tomto roce byl opravdu intenzivní. Asfalt žhnul a kopeček na 5. km k Váňovu kopci byl výživný. Teď mám pocit že jsem do toho měla dát více, ale v tom vedru mi to prostě nešlo. Skončila jsem na krásném 13. místě s časem 48 min. Nejlepší desítku jsem měla za 46 min a doufala jsem že dopadnu stejně. Mám alespoň motivaci trénovat a zlepšit si svůj čas.
V cíli jsem málem omdlela. Naštěstí mě odchytil můj taťka, který mne v tomhle stavu táhl seznámit s panem starostou Dolní Lhoty. Myslím že jsem nevypadala moc reprezentativně, ale bylo mi to úplně jedno a panu starostovi jsem zdělila čerstvé dojmy z běhu.
Byla super atmosféra a já se zase seznámila s pár fajn lidma. Skútr v tombole jsme nevyhrála, plánovaného času taky nedosáhla, sežehnutá kůže se mi loupe, ale zážitky super.
Kateřinský běh Hrabovou
20. 4. 2012
Včerejšek jsem pojala jako testovací den. Konal se běžecký závod v Hrabové na 5 km. Říkala jsem si trať sice krátká, ale bude to pěkně v tempu. V poslední době jsem měla problém s kolenem, které jsem přetížila při našlapování se sádrou. Měla jsem pocit, že se z toho bolestivého kruhu už nedostanu ven, ale dostala.
Běhání, Ocelácká přípravka i zasloužený relax v podobě jogi čaje a jiných laskomin.
20. 4. 2012
V sobotu jsem se rozhodla ze si zkusím zaběhnout delší trat ať otestuji nohu která odpočívala dva týdny v sádře. V planu bylo 10 km, ale klasicky jsem prodloužila trasu v rámci objevování nových míst.
Peťa marod po operaci kolene mi hlídal Fridu a já vyběhla do zamračeného počasí. První zastávka byl rybník Palesek u Krmelína. V původním plánu bylo běžet tam a zpět. Jelikož jsem měla pěkně našlápnuto tak jsem si proběhla moc pěknou trať po červené turistické značce lesem do Krmelína k prvnímu rozcestníku na kterém mě zaujal název Černý les. Dalším cílem byl tedy Černý les, pak stále po červené směr Bělá, Proskovice, Výškovice a Hrabůvka. Tuhle trasu jsem běžela už na začátku roku s Romanem Balážem a musím uznat, že je to moc pěkné kolečko. Asi 16 km. Líbilo se mi ze jsem se vůbec nevracela stejnou cestou ale oběhla jsem si pěkně Ostravu Jih. Na téhle trase bylo úplně všechno: terén v lese (Černý les), asfalt, zpevněné cesty, kopečky…
Vracela jsem se za mírného deště, těšila jsem se do sprchy a byla jsem překvapená kolik lidí se teprve vydalo na kolo do ne moc pěkného počasí. I ocelák Libor s celým rodinným pelotonem měl namířeno do Běláku. Byla jsem celkem ráda, že to mám za sebou a u Peti na stole mě už čekala výborná houbová polévka.
Neděle proběhla v oceláckém duchu v Klimkovických lázních. Vůbec mi nevadil ranní déšť, který nám překazil výjezd na Oceláckou přípravku na kole. Po sobotním běhu jsem cítila unavené nohy.
Přípravka mne opět nadchla. Začali jsme soutěží ve shybech a výdrži na hrazdě. Z holek jsem vydržela nejdéle v přítahu ve visu i když se mé tělo proměnilo v šicí stroj. Musím přiznat, že moje malé vítězství ovlivnilo i to že jsem šla jako poslední a věděla jsem, jak to holky dlouho vydržely, takže jsem je překonala jen o pár sekund. Jinak bych to asi už dávno zabalila, kdyby mi Libor nehlásil čas.
Všechny jsme byly úžasné ale na závod Ocelový muž/žena musíme ještě potrénovat.
Po soutěži proběhla hodinka posilování a cvičení na kruhovém tréninku. To mne tentokrát zmohlo více než na mé ocelácké premiéře. Po té jsme se vydali ven běhat tempové úseky po 750 m. Asi pět opakovaní a pak ještě krátký výklus. Ty sprinty byly dost dlouhé a náročné i do kopečka. Bylo to prostě pěkně výživné. Moc jsem se těšila na relax v následující hodince v bazénu. Bazén byl, jen ten relax chyběl, ale to nakonec vůbec nevadilo, protože jsme na únavu úplně zapomněli. Dostali jsem lekci kraula, pak potápěčské týmové soutěže.
Tento díl Ocelácké přepravky byl fakt super stejně jako první. Přidala se i kámoška Martina, která byla taky dost nadšena. Příjemně unavená jsem si jela domů pro pusu a další várku super houbové polévky .
Frida, já a Peťa. Naše společná premiéra:)
12. 4. 2012
Frida zvládla výstup na jedničku. Nahoře na Lysé hoře ještě vládne paní Zima. Sníh se objevil hned nad Zbujem.
S Peťou jsme šli velice pohodovým tempem žádný spěch, jelikož naše pravá kolena mají problém.
Díky zamračenému počasí jsme naštěstí nepotkávali žádné davy turistů jako obvykle. Udělali jsme několik fotek. Frida se krásně proběhla, snědla pár zakázaných věcí a dostala za uši. V autě usla jako miminko a po zbytek dne se z ní stala velice klidná a odpočívající Border kolie.
Už se těším, až sleze všechen sníh a začne konečně jaro i v Beskydech. Těším se na moje oblíbené turistické okruhy v okolí Hrčavy a Konečné.
Ohlédnutí za víkendem
2. 4. 2012
Co napsat o víkendu který je již za mnou? Byl moc příjemný, aktivní, srandovní, přemýšlící, plný nových zážitků a hlavně krátký.
Již během soboty panovalo aprílové počasí, které nás ale nezastavilo a vyhnalo s Fridou ven. Jelikož hlavním plánem byla návštěva naší chajdy v Dolní Lhotě, tak jsme parkly káru u sanatorií v Klimkovicích neboli Hýlově a běžely jsme do DL. U sanatoria mne překvapil zrenovovaný lesopark plný netradičních dřevěných atrakcí.
Během naší cesty do Lhoty jsme potkaly pár účastníku závodu Běhu J.A.Komenského. Hned jsem měla taky chuť závodit.
Fridě se moc běhat nechtělo. Byla jsem na ni trošku naštvaná když jsem ji táhla za sebou jako pytel brambor. Ztratila jsem nervy a tak jsem ji pustila na volno a ona si kráčela půl kilometru za mnou slečna jedna puberťácká Ještě k tomu si dala na svačinku nějaké králičí bobky. Teď se tomu musím smát.
Chajda zkontrolovaná a ještě kávička u milých sousedů kde Frida krásně voněla lesem a hlavně těma bobkama. Na cestě zpět byla Frida hodná a běžela pěkně. Musím ji pochválit.
V neděli jsem se u sanatorií objevila znova. Tentokrát bez Fridy, ale s Liborem, který mne nabral autem a jeli jsme na Oceláckou přípravku:
http://ocelaciostrava.ocelaciostrava.cz/index.php?page=how-cmsms-works
Trénink byla nastartovaný soutěží v bench pressu kde jsem skončila na posledním místě v ženách. Poprvé v životě jsem tento cvik zkoušela a musím říci že je důležitá nejen síla, ale i technika. Nic lehkého to tedy nebylo. Mariana, která skončila na prvním místě to zvedla 46 x. Po této soutěži začal trénink. První hodinu jsme měli kruhový trénink kde jsme posilovali různé partie. Momentálně mé břišní svaly pláčou. Druhým tréninkem byl běh okolo Sanatoria. To bylo super. Šlo mi to dobře. Běhali jsme tempové úseky a motivovalo mě to k dalšímu běhání. Poslední hodina byl bazén kde jsme plavali, učili jsme se kraula, trochu relaxovali a dokonce i tančili:-)
Na Ocelácké přípravce se sešlo plno fajn lidí a ráda se zůčastním za 14 dnů dalšího tréninku kde se těším na soutěž ve shybování. Musím makat.
Uvažuju že se zůčastním závodu: www.ocelovymuz.cz
Dokonce mne kontaktovala jedna kamarádka s dotazem jestli bych doplnila jejich ženský tým v závodě Adrenalin cup jako běžkyně.
Tož Lucie, a něco dělěj!!!!!
Odpoledne jsme ještě s Friduš podnikly výlet do Polanecké nivy kde jsme taky měly pár zážitků. Bylo krásné světlo na focení tak jsem toho využila, Frida si hrála s klacíkama a mi tam chyběl jeden člověk.
Bělá, Palesek, Krmelín, buchta a zpět.
29. 3. 2012
Celý den v práci jsem se prala s myšlenkou, že prostě běhat nepůjdu, ale mé běhací Já vyhrálo.Jelikož jsem byla domluvena, že navštívím Krmelín tak jsem spojila příjemné s příjemným. Abych neměla tak černé svědomí že to opět přeháním s během hned po vyléčení mého zranění, tak jsem zaparkovala u kostela v Bělé, a s Fridou jsme běžely přes Palesek lesními stezkami do cíle. Byl krásně teplý den. S Fridou jsme střídaly běh na vodítku a na volno. Běželo se mi opravdu skvěle a kopce nebyly překážka, naopak mne bavily. Zaujala jsem však velice pohodové tempo.
Ovšem nedomyšleno to bylo na návštěvě, která byla našim cílem. Frida po exhibici všech triků, které jsme natrénovaly, tak vyfasovala půl pytlíku piškotů a na doma si to tedy nenechala. Já zdolala dva kousky buchty. Problém je ten, že někdo si jako dva kousky buchty představuje půlku štrůdlu. Samozřejmě jsem nechtěla urazit a buchtu jsem zvládla, ale zpáteční cesta byla náročná pro mé nacpané břicho.
Frida mne překvapila, jak na zpáteční cestě chytla vítr do plachet a hnala pěkně vpředu v tempu. Radši jsem ji ani nechválila, abych ji nevyrušila z její běžecké radosti. Za odměnu jsem ji vyfotila.
Hodně jsem přemýšlela o mém běhání a přišla jsem na mnoho zajímavých věcí. Hlavně na to že se běh stává moji drogou a můj mozek neustále přemýšlí kdy si ji zase tělo dá. Akorát si pak uvědomím, že se z toho stává každodenní užívání. U běhu se moc dobře přemýšlí a pročistila se mi hlava dokonale.
První brzký ranní trénink
27. 3. 2012
Dnes ráno jsme s Friduš vyrazily na dámskou běhací jízdu do Běláku. Byla ještě celkem zima a tma, ale v 6.15 se už krásně rozednilo a nikde ani živáčka, akorát srnky, zajíc a veverka. Fridu jsem se snažila udržet na amortizéru pěkně před sebou. Naháněla jsem ji jako stádo hus se speciálním povelem huš huš. Celkem to fungovalo. Za odměnu jsem Fridu vypustila na volno, ať si to užije i podle svého a to jí jde opravdu skvěle .
Bylo krásně jasno. Žádná mlha ani smog. Příjemně jsem se naladila a odpoledne hurá na stěnu.
Opět běhám, krásný víkend, jaro je tady!
26. 3. 2012
Víkend byl skvělý hlavně díky tomu, že jsme zase začala běhat. Běhám sice kratší tratě, ale už se mi v hlavě tvoří tréninkový plán. Bude hodně odlišný od toho minulého ale myslím že bude splňovat to co chci. Budu se řídit i některými radami co mi dal Roman Baláž. Díky za ně!
V sobotu ráno jsem poprvé vyběhla s Peťou a Fridou do Bělského lesa. Již večer před během jsem se těšila, jako kdyby mě čekala minimálně cesta na dovolenou do Thajska. Běh to byl moc příjemný a těšení bylo určitě na místě. Člověk se musí radovat i s obyčejných věcí a akcí. I když ranní běh prosluněným lesem s bytostmi, které má člověk rád kolem koukajících srnek není vůbec obyčejná akce.
Neděle byla skvělá. Byl to můj druhý výběh po zranění. Jela jsem s klukama na Lidečko, které se nachází ve Vizovické vrchovině. Frida samozřejmě s námi. Kluci se vypravili za lezením na Čertových kamenech. Krásné počasí proměnilo tuto oblast ve Václavské náměstí. Hodně lezců, psů, dětí, ale příjemná atmosféra jako obvykle na těchto lezeckých výletech.
Já poprvé trhla partu. Nelezla jsem, ale převlékla do běžeckého a vypravila se okouknout místní krajinu.
Z tabulí naučné stezky jsem zjistila, že se nacházím v oblasti Komonecké hornatiny ve Vizovické vrchovině. Místy byl ještě sníh ale většina stezek, kterými jsem běžela, mělo už jarní nádech. Slunce nelenilo, nejen svítilo ale i příjemně hřálo. S Fridou jsme neodolaly a zalehly na louce určené pro letní tábor. Cítila jsem, jak se mi do žil žene energie a pozitivní nálada. Po opalovačce jsme běžely z louky do kopečka, který nás zavedl na krásný rozlehlý hřeben. Připadala jsem si, jako kdybych měla křídla a letěla, byl to úžasný pocit, který jsem dlouho nezažila. Frida byla puštěná na volno a šlo vidět, že si běh užívá s radostí stejně jako já.
Najednou mi však začalo něco kapat na lýtka. Jelikož jsem běžela po suché pěšině pod nebem bez mráčků tak jsem začala pochybovat o zdravém stavu mého močového měchýře. Naštěstí jsem zjistila, že se mi půl litr vody vylil v ledvince a našel si cestičku ven. Frida ale využila potůčků z tajícího sněhu a zahnala svou žízeň.
Během našeho, skoro 4 hodinového výletu, jsem se snažila běhat jen do kopce a po rovinkách. Střídala jsem tedy běh s chůzí. Objevila jsem pár krásný míst, lesní tůň, skály v lese. Nepotkala jsem ani živáčka. Krásně jsem si pročistila hlavu a přemýšlela o všem možném i nemožném.
Tak jsem zatím doběhala aneb zánět šlach
16. 3. 2012
Tak mám druhým týdnem nohu v gipsu. Co na to říci? Prostě jsem to hned ze startu mé běžecké kariéry přehnala. Nechala jsem se strhnout davem a zakousla jsem se do toho až moc. Samozřejmě jsem si měla říci sama dost a zpomal. Nemusíš naběhat 200 km za měsíc, ale neudělala jsem to a ani nikdo kolem to neudělal.
3.3. 2012 jsem se zúčastnila závodu Prolog okolo Lysé hory na 26 km a to se mi stalo osudným. Už večer před závodem mne to začalo bolet a doufala jsem že mi někdo řekne ať neblbnu a nic takového neběžím, ale nikdo to neudělal. Moje zarputilost vyhrála a pustila jsem se do toho. Při seběhu Lysé jsem cítila že to nebyl dobrý nápad a posledních 6 km jsem se belhala rychlostí 3 km v hodině. Noha mi i prochladla během cesty v lehké běžecké obuvi.
19.3. mi to snad sundají a já zase začnu a těším se na nový začátek.
To zranění beru i jako otevření mých očí. Člověk si musí vážit svého těla a zdraví a musí tělu naslouchat. Člověk by měl umět odhadnout své možnosti a hlavně to nepřehnat.
Už se těším až zase vyrazím nejen běhat, ale i turistit s Fridou do hor a na agility. To byl můj plán a toho se teď budu držet.
Těším se i na lezecké výlety a .