Jdi na obsah Jdi na menu
 


5 Beskydských Vrcholů 2012

22. 10. 2012

Smilovice 12.10. 22:00 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1…aůůů někdo mě povalil, šlápnul na prsty, polil, ale mám to.Mám tu důležitou obálku, kterou si každý tým musí na startu vyzvednout z pódia, na kterém ještě před chvílí probíhalo slavnostní zahájení závodu 5 Beskydských vrcholů. Na pódiu jsou všechny obálky označeny startovními čísly týmů. Naši 223 mám v ruce a pádím za Kurrim. Dodnes nevím, proč vždy u pódia vznikne takový boj, když tyhle sekundy navíc nemůžou těch 120 km absolutně ovlivnit. Jenže všichni závodníci jsou natěšeni a připraveni bojovat hned ze startu. Já nejsem výjimkou. Adrenalin mi pulsuje v těle a já se těším do tmavé noci a čerstvého horského vzduchu. Celý den jsem maximálně natěšena na to, až konečně vyběhneme. A je to tady. Na promítacím plátně panuje název prvního vrcholu. Konečná. Pro nás je to začátek dobrodružství s názvem 5BV.

Červená stezka na Konečnou z Visalají je jedna z mých oblíbených. Měla jsem radost, že je to zrovna Konečná, i když ze Smilovic je to pěkný kus cesty.

Smilovice - Konečná

Cesta na Visalaje probíhala dobře. Zdolali jsme pár kopečků, delší cestu po asfaltu kolem Moravice. V jedenáct začalo pršet a já využila půjčené nepromokavé bundy, která mne zachránila. Pršelo celou noc, ale vůbec mi to nevadilo. Kurri to také snášel dobře. Do závodu jsem nastoupili s cílem dosáhnout všech pěti vrcholů a první byl na dosah. Při chůzi jsem zjistila, že se mi klíží oči a chytám mikro spánky. To brzo tedy. Úkol, pořádně se vyspat noc před startem, splněn nebyl. Vydatný spánek před takovou akcí je důležitý. Spánek je základ. Příště budu moudřejší.

Asfalt vystřídaly lesní stezky. Československé pomezí nás směřovalo k prvnímu cíli.

Vrcholku Konečná jsme dosáhli ve 4.22 ráno.  

Konečná – Kozlena (Švarná Hanka)

Má oblíbená stezka pokračuje na Gruň a druhým vrcholem byla Kozlena na Gruni. Tam to znám jak své boty tak jsme s Kurrim vyběhli přes Černou Ostravici táhlým kopcem na Kozlenu.

Druhý vrcholek, který nebyl daleko jsme zdolali v 5:44.

Kurri tipuje, že další vrchol bude Kozubová a má pravdu. Co si o tom myslet. Přemýšlím jak využít Kurriho věštících schopností.

Kozlena (Švarná Hanka) – Kozubová

A teď znova Visalaje – Bílý Kříž a hurá na Kozubku. Lehce mne začaly bolet chodidla. Dodnes nevím pořádně z čeho. S Kurrim jsme se průběžně ládovali müsli tyčinkami, sýrem, “chutnýma” energy gelama a hořkou čokoládkou. Náladu jsme měli dobrou a bojovnou. Noc byla za námi, celý den a další noc před námi. Stezka z Bílého Kříže na Velký Polom je moc pěkná a rovinatá. Krásně se běželo a teleskopické hůlky lítaly v pravidelném rytmu kolem nás. Měla jsem dobrý pocit z toho kolik na nás myslí lidí a fandí nám.

Dosažení Kozubove: 10:03 

Kozubová – Muřínkový vrch

Tento vršek byl od Kozubové kousek, ale čekala nás táhla cesta po asfaltu kde mne zastihla menší krize. Chodidla mne začala bolet čím dál tím více, ale myšlenky na vzdání závodu mne ani jednou nenapadly. V hlavě jsem si říkala “ Lucie, prostě zatni a dři, zatni a jdi”. To jsou slova Libora Uhra z jednoho 5BV videa. Návod jak zvládnout takový závod je zatnout a dřít a musím uznat, že to vážně pomáhá. Muřínkový vrch mne překvapil dost prudkým stoupáním. Už po cestě do čtvrtého cíle volám na Kurriho ať začne plánovat trasu na Lysou horu. To bude určitě pátý vrchol a taky že jo.

Kontrolního bodu jsem dosáhli 12:54.

Kurri se mne zeptal jestli budeme pokračovat kvůli mých chodidel, ale nenapadlo mě ani zaváhat s pozitivní odpovědí.

Říkám mu “ tento závod se jmenuje 5 Beskydských vrcholů ne? A Kurri „ ano“ a já na to „no tak vidíš“.

Posilněni jsme pokračovali za našim pátým cílem.

Muřínkový vrch – Lysá hora

Bílý Kříž – Visalaje klapka po třetí. Cesta na Bílý Křiž byla plná bahna a obrovských kaluží. Šli jsme za sebou tlupa lidí a zdolávali tuto trasu jako opičí dráhu. Skoky přes kaluže, balancování na kamenech přes úseky plné bahna nám po 80ti kilometrech v nohách dávalo zabrat. Na čtvrtém vrcholu jsme dostali informaci, že nám do cíle i přes Lysou zbývá nějakých 50 km. Takže 30 na Lysou a dvacet do cíle.

Lysou jsme zvládli. Tempo se zpomalilo, čas natáhl, kroky zkrátily. Tempo už nebylo tak nabité energií jako na začátku. Začala jsem počítat kroky a snažila se udržet alespoň nějaké tempo. Kurri měl chuť běžet, viděla jsem to na něm, ale musím ho pochválit že to se mnou psychicky zvládl a vymýšlel různé psychologické hry, aby mi pomohl z mé apatie. Lysou nám odškrtli v 18:21. Dali jsme malinovku a vymýšleli taktiku sestupu a cesty do cíle.

Lysá hora - Smilovice (návrat do cíle)

Jelikož jsme nechtěli šlapat do Smilovic celou cestu po asfaltu, tak jsme sestoupili do Raškovic a přes Prašivou a Komorní Lhotku jsme se dostali do cíle. Dle mého byla tato část celého závodu nejtěžší a některé rozhodnutí bychom teď s parťákem udělali jinak.

Náš celkový čas se kvůli menšímu bloudění a mých bolavých chodidel prodloužil.

S časem 27 hodin jsme moc spokojeni nebyli, ale měli jsme velkou radost, že jsme zvládli všech pět vrcholů. Z 260 dvojic dosáhlo všech 5 BV jen 105 a jsem hrdá na to, že jsme mezi nimi na krásném 72. místě.

Byl to skvělý zážitek na který jen tak nezapomenu.

Smysl akce:
Najít hranice vlastních fyzických a psychických možností

Motto:
Zážitek nemusí být příjemný, hlavně aby byl velmi silný.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jsi šikovná blázen..

(Adam, 5. 12. 2012 10:33)

Jak bylo řečeno výše :a)