Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deníček

Příspěvky

jak jsem prožila LH24 2014

29. 1. 2014

 

24 hodinovka okolo Lysé hory je za mnou. Myslím si, že nemá cenu představovat tento závod. O této extrémní akci se již pár dnů hovoří mezi běžci a sportovci i mezi lidmi, kteří na Lysé hoře nikdy nebyli. LH 24 zaburácelo Beskydami ve dnech 25. – 26. 1. 2014. Nebudu popisovat výsledky těch nejlepších, ani extrémní zimu, která si vyžádala několik desítek lehkých omrzlin a úrazů, ale ráda bych napsala pár mých osobních pocitů.
Zdá se, že mozek se už rozehřál a taky trochu odpočinul po závodě, přesto jsem myšlenkami pořád na Lysé hoře, která tak přitahuje pozornost nejen turistů ale i běžců a bláznů (tzn. účastníků LH24). Vždy když zavřu oči, tak vidím zledovatělou sjezdovku, kde si každý musel najít tu nejbezpečnější cestičku. Byla to, dá se říci poslední část výstupu přesto nejtěžší, kdy v sobotu kolem osmi večer bičoval naše těla nárazový vítr a naše tváře fackoval krutý mráz. Sundání rukavic, byť jen na pár sekund bylo za trest. V tu chvíli neměl člověk ani žízeň ani hlad, ale jen potřebu co nejrychleji zmizet. Jenže po sjezdovce následoval sestup v kamení a ledu. To, že Beskydy nebyly přikryty sněhovou peřinou, dělalo vrásky snad všem účastníkům LH24. I já jsem měla obavu z technických pasáží, kdy jsem musela sledovat každý svůj krok bedlivě ve světle čelovky. Každé zaškobrtnutí bylo po zásluze potrestáno mnoha energii beroucími pohyby nebo pádem. Bylo mi líto, že si to neužívám tak jako minulý ročník, kdy seběhy ve sněhu byly vždy za odměnu, kdy mne závod hodně bavil, teď to však bylo daleko více o překonání sebe sama a velké dřině.
Cítila jsem se velice odhodlaně, ukázat že mě mráz nemůže zastavit a s hlavou si poradím. Stoupání, u kterého jsem se minulý rok hodně trápila, bylo teď za odměnu. Cítila jsem v nohách sílu, jen ta chuť se po několika sebězích vytrácela. V hlavě se míchaly skeptické myšlenky o významu mého počínání s představou, že překonám mých 8 kol z LH24 2013.

lulu-na-lh-mensi.jpg

Skeptické myšlenky jsem zahnala, můj limit osmi kol jsem však nepřekonala. Během 4. seběhu se ozvalo koleno, které si pěkně pracovalo pár let v tichosti. Čéška najednou plakala nad krkolomným seběhem v kamení a já to její řvaní nevydržela. Dva kamarádi Radim Kasalík a Kurri, kteří mi a Standovi pomáhali dole v depu s občerstvením a našimi potřebami mezi jednotlivými koly, mne přesvědčili, že mám pokračovat. Bezbolestné stoupání pátého kola mne naladilo, ovšem sestup opět rozladil. To samé se konalo v kole šestém, které bylo mým kolem posledním. Rozum vyhrál a v neděli ve 2.30 ráno jsem tento souboj se sebou samou ukončila. Mrazivé podmínky jsem byla ochotna snášet, ale kvůli bolesti v koleni jsem se vzdala i pěkného umístění, jak mi však plno přátel řeklo, není všem dnům konec. Po rekapitulaci mých myšlenek jsem v tomto extrému ráda i za těch šest kol, které jsem s námahou dokončila v celkem pěkném čase.
Na dalších 8,5 hodin jsem se stala pozorovatelem závodu a hlavně obdivovatelem všech závodníků, na kterých byl vidět, že bojují se všudypřítomným mrazem a vlastním já. Svým skvělým výkonem mne překvapilo hodně lidí a v mých očích stoupli ještě výše, hlavně jedenJ
Napadla mne jedna zajímavá myšlenka, Lysá hora nejde nenávidět nebo se jí úplně nabažit naopak těším se na ní stále více a více.
 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

Byla jednou jedna štafeta...

9. 10. 2013

Aááá Martin Věžník, náš poslední člen štafety, přibíhá do cíle!!! Vyhráli jsme, ale vezmu to pěkně od začátku….

Taťka Ocelácké přípravky a mnohonohatého týmu SK Oceláci Ostrava dal dohromady návrh čtyř štafet, které vystartovali na 52. ročníku Ostravského maratonu v mém oblíbeném Bělském lese.

Bylo mi poctou být součástí štafety s názvem Lucka team sestavené z borců Michal Nevřala, Robert Prouza, Standa Najvert, Martin Věžník a Libor Pavelka. Moc jsem se na tohle představení rychlosti těšila. Jsem ráda, že pozvání do štafety přijal Standa z týmu Julboway a také Jaromír Pigula alias Pigi z týmu X-air Ostrava. Pigi startoval za SK Oceláci Ostrava Bubli team,  podle všeho se mu to moc líbilo a růžová barva mu je teď mnohem sympatičtější než dříve. V plánu bylo že naší štafetu rozběhnu já. Hned na startu jsem se nasáčkovala za Šárku Macháčkovou (výherkyni ženské kategorie a 3. místo celkově) s tím že přeci nemůže běžet zase tak rychle, když má před sebou maraton, a já přeci nemůžu běžet zase tak pomalu, když mám před sebou jen 7km. Jednoduchá rovnice. Jako jedním hlasem jsme si všichni odpočítali start a partička odhodlaných lidí na to vlítla. Jeden pán měl karambol asi 15 metrů za startovní čárou a zatarasil mi cestu vlastním tělem, málem jsem ho napodobila, ale naštěstí jsem to ustála a doběhla i Šárku. Chvíli jsem si měla pocit, že se Šárka popletla a myslí si, že běží jen jeden okruh stejně jako já, po vrácení do reality jsem si uvědomila, že ona moc dobře ví co běží a musím uznat, že to běžela moc pěkně. Za jednoduchou rovnici jsem si dala v duchu za pět a běžím svým tempem. 

  Čeká mě druhá polovina okruhu vesměs z kopečka a po rovince. Už mám před očima nažhaveného Michala, kterému budu předávat štafetový čip. Najednou mi připadá, že běžím pomalu a přidám do kroku. Pod 30 min už to nebude, ale i tak mě čas 30.20 těší a také motivuje. Už se blížím k nafouknutému cíli a vítá mě bouřlivé povzbuzování, což mne moc potěšilo. Každý člen štafety běží jeden okruh a má tak volný prostor na fandění a pozorování známých i neznámých maratonců. Michal startuje a čeká ho stejný příběh jako mě a doufám tedy, že s lepším časem. Majkl v cíli za 28:51 a jede se dál. Robert přibíhá s kamennou tváří za 28:08. Mnu si ruce, začíná se rýsovat první místo v kategorii štafet. Standa dlouhým a rychlým krokem startuje druhou část naší štafety, kterou bych soukromě nazvala atletické mašiny. Kluci dostáli tomuto názvu a zvládli to v časech Standa 25:55, Libor 24:38 a Martin Věžník zaběhl rekordní čas na okruh 22:41, klobouk dolů. První místo na bedně máme jisté, o 4 minuty za námi končí štafeta Bezva běhu. Jsme šťastní, že našich šest příběhů mají tak dobrý konec. Popíjíme kávičku a fandíme ostatním oceláckým týmům, kteří bojují, a musím uznat, že jim to taky dobře běží. 

img_2436.jpg

Běžet štafetu je opravdu specifické a je to dobrá zkušenost. Snažíme se nejen kvůli sobě samému, ale taky kvůli ostatním členům.

Sestavit štafety byl výborný nápad. Sešla se nás hromada a zdá se, že jsme byli nehlučnější partička a to je samozřejmě dobře. Myslím, že ne jen mě tento závod namotivoval zaměřit se na trénink rychlosti a zaútočit na Hornické desítce.

 

Těším se na shledanou! 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

Horská výzva II. Šumava 7.-8.6.2013

10. 6. 2013

Na Šumavu jsem se původně nechystala stejně jako do Jeseníků a odůvodnila jsem si to tím, že nemusím být všude, ale čím více se tato akce blížila, začal u mě růst pocit, že tam nesmím chybět. Klasika ;-). Jeseníky mne prostě nadchly a motivovaly na Šumavu.....

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

Běh na Velký Javorník:)

26. 5. 2013

 

http://www.bezvabeh.cz/clanek/1705-lucie-odehnalova-na-velky-javornik-nedam-dopustit

 

bez-nazvu.jpg

 

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

Dolnolhotská desítka, první desítka v tomhle roce v plné kráse..

30. 4. 2013

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

LH24 ....magořina, Uhrovina, skvělá dřina:)

14. 2. 2013

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 1

Aktivní a sladký prosinec

28. 12. 2012

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

5 Beskydských Vrcholů 2012

22. 10. 2012

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 1

Ostravský maraton. Štafetová grupa Hurikáni na bedně.

28. 9. 2012

S Michalem a Annie jsme dnes ráno vyběhli na vytrvalostní běh a zvládli pěkný 20 km dlouhý okruh. Michal se mě zeptal proč jsem nenapsala nic o naší hvězdné štafetě. Dnes je to přesně týden po Ostravském maratonu. Překvapená dotazem jsem přemýšlela nad tím proč tahle běžecká akce není zaznamenána na věky. Ani nevím. Tak jdu na to, protože tahle mezera se musí doplnit o jeden běžecký zážitek se čtyřmi super chlapy tedy hurikány.

Hurikáni byli Robert, Matouš, Michal, Martin a Lucka.

ostravsky-maraton-od-michala.jpgOstravský maraton se konal 22.9. v Bělském lese. Sestavili jsme pro tuto příležitost tým a zaregistrovali jsme se do kategorie štafet.

Start byl společný pro maratonské, půlmaratonské i štafetové běžce. Jako jediná dáma v týmu jsem dostala přednost a mohla začít tuhle běžeckou jízdu. Čekalo nás 8 kol a bylo nás pět. Jedno kolo mělo 5.3 km. Já, Michal a Robert jsme měli za úkol uběhnout kola dvě, ale dle pravidel jsem se museli střídat takže jsme mezi koly pěkně odpočinuli.

Startování v davu jsem se vůbec nebránila a těšila jsem se až to pěkně rozběhnu. Běželo se mi lehce a užívala jsem si myšlenku že mne momentálně čeká jen 5 km a ne celý maraton. Můj obdiv mají všichni maratonci, kteří se na start postavili a pomyslela jsem si že to třeba za pár let taky zkusím. Štafetový běh byl ale úplně o něčem jiném. Běžela jsem s čipem na ruce, na který v cíli čekal další Hurikán. Po zdárné předávce ukrojil další dílek Michal. Co se honilo hlavou Michalovi nevím, ale doběhl v pěkném čase a na startu už čekala naše největší hvězda a to Hurikán Robert. Měl nejlepší časy a jeho finále bylo super. Hurikán Matouš běžel 4. kolo a to jsme už věděli že naše umístění je v první trojce všech štafet, Matouš zabojoval a my se už viděli v duchu na bedně. Nevěřili jsme vlastním uším a tato zpráva nás motivovala k dalšímu skvělému výkonu, o který se postaral Hurikán Martin. Jeho nervozita že něco zkazí byla naprosto zbytečná. Martinovo pěkné tempo nás udrželo stále v první trojce. Poslední tři kola jsme měli pod palcem já, Michal a finále Robert.

Každý má své osobní zážitky z tohoto závodu. Můj hlavní zážitek je ten, že jsem se zúčastnila s fajn partou lidí akce, při které jsme se vzájemně podpořili, fandili a uklidňovali se že nám přeci o bednu nejde.

ostravsky-maraton-ii.jpgNicméně bedna byla!!

                                     2. místo HURIKÁNI

 

Každý z nás tajně doufal že nějaké umístění bude a podařilo se.

Chtěla bych poděkovat našemu štafetovému vedoucímu Michalovi, který nás dal dohromady a vše zorganizoval.

Akce to byla pěkná. Všude plno známých tváří a příjemná atmosféra.

Na tento den budu dlouho vzpomínat a to ne jen po stránce běžecké.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0

Trénink v Beskydech plus jedna novinka...

15. 9. 2012

Dnešní běh v Beskydech se vydařil. Zvládli jsem s Kurrim 25 km. Z Krásné travny-lysa.jpgna Travný, Visalaje, Lysou horu a zpět do Krásné druhou stranou. Začínáme trénovat na 5 Beskydských vrcholů. Kurri má formu a Beskydská Sedmička, která se konala minulý víkend mu snad neubrala žádné sily. Já musím ještě hodně makat abych se mému parťákovi alespoň trochu vyrovnala. Po včerejší posilovně jsem se cítila rozbolavělá, ale energii jsem měla a vyběhla jsem vše.

 

Běh jsem začala kombinovat s jízdou na mé nové hračce:

moje-kolo.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Máme za sebou zatím dva větší výlety:

Ostrava-Frýdek-Raškovice-Krásná-Visalaje-Krásná-Lubno-Palkovice-Staříč-Ostrava (110 km)

Ostrava-Hukvaldy-Ostravice-přehrada Šance-Staré Hamry-Konečná-Klokočov-Turzovka-Makov-Bumbálka-Bílá-Ostravice-Čeladná(vlak) (138 km)

Ráda bych projezdila Beskydy jak to půjde. Teda spíše co asfalt dovolí:-)

 

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Deníček | Komentářů: 0