26.12. byl druhým vánočním svátkem a bylo jasné, že se nemůže běžet nic jiného než Štěpánský běh Porubou. V roce 2009 jsem tento závod běžela jen tak z hecu kamaráda. Tehdy jsem kromě lezení skoro nic nedělala a závod jsem doběhla opravdu z posledních sil v čase 1 hodina 21 minut. Teď v roce 2012 mám 20 minut zlepšení. Rok 2012 byl rokem aktivním, veselým i smutným. Běh mne drží nad vodou a je to lék opravdu na všechno.

Jelikož trasa Štěpánského běhu vede mou rodnou čtvrtí a není to trasa neznámá, tak jsem se na tento závod moc těšila. V roce 2009 jsem v tombole vyhrála šampus a rok 2012 s tombolou taky nezklamal. Bedna sice nebyla, ale tombola mi neunikla.

Střelba zazněla v 10.00. K zemi nepadl nikdo, ale 126 startujících se rozhodlo prohlédnout si Porubu ze všech stran. Oceláci (ne Oceláři jak je ve výsledkové listině) jsme se také sešli v pěkném počtu.

V břiše mi ještě odpočívalo vánoční cukroví a 26.12. byl tím dnem kdy jsem se rozhodla s tímto vánočním hodováním skončit. Závod měřil něco málo přes 13 km a byl to zatím můj nejdelší silniční závod tohoto mého prvního běžeckého roku.

První třetina závodu uběhla pěkně. Běžela jsem v tempu a držela jsem se na dobré pozici, ale cítila jsem jak mi na krk dýchá skupinka dravých běžců a běžkyň a taky jsem cítila pozdrav Vánoc v mém břiše. Začalo mne nepříjemně píchat v boku a musela jsem zvolnit. Kdybych byla antilopa v Africe tak by mě už nějaká ta šelma kočkovitá drapla za krk. Tahle se kolem mne prohnaly závodnice a nevěnovaly mi nejmenší pozornost. Lov kořisti se obrátil. Měla jsem tendence své konkurentky dohnat, ale bok se opět ozval, v Africe bych o svou kořist přišla a pošla hlady, ale vraťme se zpět do reality. Po menší píchací krizi a radě jednoho pána závodníka ať hlavně nezastavuji a dýchám jsem se zase dostala do fajn tempa. Pána jsem s děkovným úsměvem předběhla a snažila jsme předběhnout Peťu Siročáka, který mne tehdy roku 2009 vyhecoval k účasti na tomhle závodě. Peťa mne během mé krize předběhl a teď pěkně cupital přede mnou a určitě si mne hlídal. Při mém zrychlení jsem zaznamenala i Peťovo zrychlení.

Před sebou jsem už viděla porubský oblouk a to znamenalo jediné, pár set metrů do cíle. Liborova červená bundička a povzbuzování mi zvedlo kolena a natáhlo krok. Snažila jsem se nahnat alespoň pár sekund k dobru. Povedlo se. Můj čas 1:01:53 sice není pod hodinu jak jsem plánovala, ale přes všechny ty píchací manévry jsem se svým časem spokojená.

Ráda bych pogratulovala běžeckému parťákovi Michalovi Nevřalovi, který to pod hodinu zvládl

Další mé prosincové akce:

1.12. Lysa cup. Trasa z Visalají. Trasa mi skvěle sedla. Zvládla jsem to pod hodinu. Trať je nejen do kopce, ale i rovinky a seběhy. Bylo krásné počasí, azurová obloha a první bílý poprašek.

8.12. Běh na Pustevny. Svalová horečka po vyzkoušení TRX lekce.

-15 stupňů Celsia šokovalo mé plíce.

9.12. Ocelácká přípravka. Rozhýbání stále bolavého těla.

15.-16. 12 Výroční schůze aneb víkend na běžkách bez běžek. Sníh mokrý a nevhodný na běžkování. Procházka, trojboj (běh, vzduchovka a slaňování), promítání fotek z lezeckých výletů, raut a večírek nám program zaplnilo.

23.12. Kros Bělským lesem. Dva okruhy bělákem a mini vánoční ocelácké mecheche na oválu.

23.12. tradiční noční výšlap na Lysou horu s přespáním ve stanu na vrcholku. Tento rok jsem trhla partu a jela jsem do teplé postýlky. Na Lysé pršelo a následně zamrzlo.

Krásný rok 2013 s úsměvem na rtech

přeje Lucka O.celačka