.........7. 6. 2013 ve 23:30 jsem nasáklá sacharidy a natěšená, stála na startu, všude kolem známé tváře.  S mým parťákem na Horskou výzvu 2013, Peťou Křistkem, jsme vystartovali v pěkném tempu. Těžko předvídatelné počasí nakonec připravilo příjemné noční klima. Teplá noc nám otevřela svou náruč a my jsme do ní vyběhli. Čekala nás 73 km dlouhá trať pro mne neznámou krajinou Šumavy. Když si jeden kamarád dělal pár dnů před závodem legraci že budeme bloudit v Šumavských bažinách a močálech tak jsem se jeho vtipu zasmála. S Peťou jsme běželi a nasávali první kilometry a tupě jsme se přidali ke skupině čelovek před námi, když v tom se parta světlušek zastavila a začala tápat, kde že je označená trať. Čvachtání v blátě a mokřadech mne přesvědčilo, že vtip přestal být vtipem. Přítomna byla i Klárka Rampírová což mne uklidnilo a říkala jsem si, že to nebude asi nic vážného. Opak byl pravdou. Po běhání tam a zpět a tápání kudy vede cesta jsem to s Peťou otočili a vraceli jsme se vražedným tempem močál nemočál  ještě s pár závodníky 6 a půl km zpět na rozcestník.  Na 7 km krosovém závodě bychom měli asi pěkné umístění, nás však čekalo ještě přibližně 70 km. Konečně jsme narazili na nenápadné značení úplně na opačnou stranu. Hodina v háji a my stojíme téměř na startu, super.  Představa, že jsou před námi skoro všichni včetně dogtrekařů, kteří startovali půl hodinku po nás mne dost  demotivovala a musela jsem si utřídit v hlavě rozbouřené myšlenky.  Náhlý pocit ztráty nás s Peťou nastartoval a rozběhli jsme se chytit naše soupeře.  Trať byla celkem rovinatá, sem tam nějaký kopeček se střídal se seběhy a táhlými rovinami ať po lesních cestách nebo asfaltu. Občas jsme se po kotníky vykoupali v bahýnku nebo kaluži, ale ve finále to bylo příjemné osvěžení.  Boty s GTX jsem si nakonec nevzala a byla to dobrá volba, protože voda se mi v botech nedržela, ale pěkně se během cesty odpařila, než jsem se zase někde vymáchala. Po asi 25 km běhu jsme začali střídat chůzi s občasným pobíháním. Dostali jsme se do velké mezery mezi tempově pomalejší závodníky a závodníky rychlostně našich rozměrů. Začalo svítat a mlha nad Šumavskými loukami začala spolu s vycházejícím sluncem dělat divy. Pomalu jsem začala propadat lásce k Šumavě a začala jsem se rozplývat, jak je tenhle závod boží a taky byl.

Peťa neodolal a udělal pár fotek té krásné přírody a mé osoby. Řeka Vydra začala lemovat trať, krásné balvany čněly z vody. Naše tempo se zpomalilo, měla jsem čas se kochat okolím, což mne ale v tu chvíli vůbec netěšilo.

Mé oči občas koukly na hodinky, na kterých čas nemilosrdně běžel. Začali nás předbíhat námi původně předběhnutí. S Peťou jsme začali analyzovat náš výkon a zjišťovat, kde se vlastně stala chyba. Přepálený začátek mluvil za vše, přecenili jsme naše síly, trať sice pěkná, ale dlouhá a super běžecká.

V duchu jsem se smířila s naším časem i tempem a začala jsem plánovat cyklodovolenou na Šumavě. Jo, plány jsou důležité. Také jsem v duchu zrušila účast na B7 a jiných horských akcích (ale již mi otrnulo a je všechno zase jinak:-). Blížili jsme se na poslední občerstvovačku a kontrolní bod, Kvildu. Bylo možné nechat se odvézt autobusem do cíle, ale o tomto nepadlo ani slovo a šlo se dál. Myslím, že jsme oba měli v hlavě, jak se natřásáme autobusovou dopravou do cíle, ale jak to pak vysvětlit elitní posádce našeho auta? Posledních 10 km vedlo přes kopec jménem Přilba. Peťovo koleno se zhoršilo. Snažila jsem se parťáka namotivovat, že nás čeká jen 10 malých kousků slepených dohromady. Peťa zatnul zuby a šel. Přilbu pokrytou táhlým asfaltem jsme zdolali a teď nás čekala jen sjezdovka a nafukovací housenka obřích tvarů v cíli. Hurá. Do zad mě příjemně hřálo sluníčko a Peťovo klení na divné nápady naplánovat na konec závodní tratě sjezdovku. Tak a sjezdovka je za námi, housenka nás spolkla a HV u konce. Teď už nás čekala ta společenská část. Sprcha, jídlo, pokec a vyhlášení výsledků. To vše jsme ještě stihli, takže to s námi není až tak špatné

Dle mého se HV Šumava povedla. Ukázalo nám to, jak jsme na tom vytrvalostně běžecky. V tomhle mám teď jasno a hodlám na tom zapracovat.

A co na to říkají čísla? 14:52:22 náš celkový čas a 6:38:52 ztráta na první dvojici 67. Celkově a 19. V kategorii mix.  K tomu už není co dodat snad jen, že kus krásné přírody mne zahřálo na duši a těším se zase někdy:

Šumavo na viděnou:)

p.s: tímto gratuluji všem spoluzávodníkům!!!