CO JE TO ADIDAS 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE  

Jedná se o extrémní závod, vytrvalostní akci určenou pro širokou sportovní veřejnost. Původní myšlenka byla vytvořit teambuildingovou přípravu pro výběr vhodného sportovního partnera do závodu ADIDAS- CONTINENTAL BESKYDSKÁ SEDMIČKA. Jedná se o 24 hodin trvající extrémní horskou štafetu dvojic společně se sólo závodem jednotlivců, který je vyhlášen jako Zimní MČR v horském maratonu jednotlivců.  Každý závodník si může vyzkoušet v jediném zimním závodě svého druhu v České republice, kde leží jeho fyzické a psychické hranice a do jaké výšky je schopen vystoupat za 1 den (24hodin).Akce má přilákat do Moravskoslezského kraje a Beskyd nejen špičkové sportovce a extrémisty, ale hlavně širokou turistickou veřejnost a aktivní obyvatele z celé ČR a střední Evropy.
(z webu www.lh24.cz) 

Pár slov nestačí… 

26.1. 2013 byl ten den, na který jsem se psychicky připravovala od Vánoc. LH24, neboli Lysohorská 24 se blížila a já si začala uvědomovat, že není cesty zpět. Nic mne nebolí, cítím se fit, takže výmluva na špatný zdravotní stav nehrozí, ale třeba se ještě něco stane.
Nestalo a já 26.1 stojím v nových botech na startu. Myšlenka, že tady opravdu nemám být, je ubita náhlou chutí jít do toho naplno. Davová psychóza zafungovala a já se začínám dokonce těšit, ale jak tomu bude třeba za 10 hodin kroužení po Lysé hoře v pravděpodobně -15°C? Budu stále na nohách, anebo vše vzdám a budu spát v teplém spacáku a říkat si že už nikdy?
Start je v 11.00. Už v 8 se seznamujeme se zázemím tzv. depem, které bude našim světlem na konci tunelu během celého závodu. Na cestě od auta do Hotelu Sepetná, kde se depo nachází, cítím mráz a zimu a to nejsem v běžeckém, ale v teplé péřovce. Pořád si to ještě mohu rozmyslet. Přemýšlím nad použitelnými výmluvami, ale zdá se, že mi nic jiného nezbývá, než do toho jít..

Na start všichni sbíháme dolů až k pile, kde nám promluví do duše Libor Uher, ředitel i účastník LH24 v jednom. 3 minuty před startem zjišťuji, že se mi protáčí teleskopické hůlky a nejde nastavit velikost. Ano, to je ta pravá výmluva a je pravdivá, raduju se. Hloupost, zachvacuje mne panika, ale na poslední chvíli hůlky opravuji a funguje to.

1. kolo - nadšení a davové šílenství
Siréna nás odstartovala a nejen mne nakopla.
Najednou jsem se začala těšit a usmívat se na všechny strany. Abych nebrzdila borce s ostrým tempem, zařadila jsem se do druhé půlky závodního davu. Chyba. Měla jsem pocit, že mě všichni brzdí. Byla jsem ráda za příval energie, který jsem cítila. Těšila jsem se na vše, co se může stát. 

Extrémní mráz, tma, měkký snížek pod nohama, nové tváře a třeba i bedna. Soutěživost, jedna z hlavních motivací se mi spustila v hlavě. Začala jsem okukovat spoluzávodnice a více přemýšlet nad taktikou. První rozhodnutí: seběhy budu sbíhat celé a dohánět minuty a jak jsem si řekla tak se stalo. První kolo bylo veselé a hravé.

2. kolo - chuť do boje a natěšená.

Do druhého kola vycházím hned po snězení banánu. Nejdu ani do hotelu. Na světelné tabuli zjišťuji, že jsem celkově 3. žena. No toto? Rychle jdu na to.

Transformátor, tři kopce, ten třetí jsem pojmenovala Slizoun, pak mírné příjemné odpočinkové stoupání nad Lukšincem, asi kilometr rovinka po vrstevnici, vzpomínka na Adrenalin cup, stoupání ke studánce, sjezdovka mazec kopec, vrchol Lysé, hurá. Odpočítavadlo času nás informuje kolik hodin už uběhlo. Druhý seběh dolů si užívám a plním plán. Předbíhám dost lidí, kteří sestupují rozumným tempem, ale co risk je zisk. Dokud mě nic nebolí, budu dolů běhat.

3. kolo - stmívá se a já stále jdu, dokonce běžím. Za chvíli budu sama ve tmě.
Začínám cítit únavu. V depu jsem se převlékla a vyměnila ponožky. Půl hodinky poseděla, snědla koblížek a ovoce. Hlava mi třeští už od konce prvního kola, proto se snažím poctivě pít.

Přemýšlím nad novýma botkama INOV-8 Roclite 318 GTX a jsem spokojena, zatím mne nenapadlo přezout se. Cítím pohodlí a komfort. Na vrcholku Lysé začíná poctivý mráz a já se těším, až se zahřeju při běhu do depa. S mou konkurentkou Kačou sledujeme a komentujeme promítací plátno s aktuálními výsledky. Má pozice celkově je 4. příčka. Katka je třetí. Dávám si za cíl dostat se před Katku. Snažím se sama sebe motivovat k dalšímu výstupu. Katku nechávám v depu a vyrážím.

4. kolo - je tma a mráz, nic mne nebolí.
Slizoun mi roste před očima i pod nohama. Potkávám stále plno závodníků. Je fajn, že když někoho v úzké sněhové uličce doženu, tak mi ochotně uhne, to samé dělám já. Dan Orálek kolem mne proběhl na krátké rovince, za chvíli Uher. To je alespoň závod říkám si a na vrstevnici zrychluji tempo. Když to jde jim, musí to přeci jít i mě, napadají mne podobné scifi myšlenky. Potkávám organizátory, kteří kontrolují trasu a závodníky. Fandí mí a to mě rozveseluje. Sjezdovka je otevřená a dost fouká. Před sebou vidím čelovky závodníků, kteří zažívají podobný očistec jako já. Pocit, že v tom nejsem sama mě těší a nemám takový pocit samoty. Samotu ve tmě, které jsem se bála moc nevnímám. Měsíc svítí na cestu. Sjezdovka je nekonečná, ale už slyším zvon, kterým na vrcholku zvoní jeden člověk z organizačního týmu. Dost mi to pomáhá. Na ten zvuk se těším každé kolo. Nahoře začíná peklo, ve kterém není ani trochu teplo. Nápad, že se na vrcholku napiju a dám si hroznový cukr okamžitě zavrhnu a snažím se urychleně dostat pryč. Je těžké, po náročném už čtvrtém výstupu po sjezdovce, přinutit nohy do běhu, ale daří se a hned mi je lépe. Běh dolů mne uklidňuje a já se těším na horký čaj a atmosféru v depu. Při seběhu potkávám závodníka se kterým vtipkujeme, že ho vždy z kopce předběhnu. Taky mi zůstává rozum stát nad tím, kde se ve mně bere ta síla běžet, ale na sněhu to jde samo. Seběhy mne moc baví a vždy se na ně těším. Je to jedna z motivací, a kdybych běžet nemohla, tak bych to asi už dávno vzdala. Pod sněhem se schovávají zledovatělé kousky, a proto občas okusím zákon přitažlivost. Začínám přemýšlet nad nesmekama, ať mám při seběhu pocit jistoty. Katka je stále přede mnou. V tomhle kole mne dohnala hned u transformátoru. Holka má taky soutěživého ducha a to je dobře. Umístění zůstává stejné a já si dávám konečně polévku a teplý ionťák.

5. kolo - točí se mi hlava, palivo dochází, z kopce stále běžím.
Nevím co se dělo páté kolo. Mám okno. Možná jsem při výstupu usla. Když seběhnu dolů ,dám si půl hodinku pauzu, převleču se a naliju do sebe všechno teplé. V depu se opět potkávám s Katkou. Po mé odpočinku vyrážím na další kolo a radši už ani nad ničím nepřemýšlím. Po mém pádu na schovaném náledí pod sněhem si nazouvám i nesmeky.

6. kolo - nejde to..ale jdu..takže to asi jde, stehna řvou...chci konec

Bolí to...

7. kolo - na vrcholu Lysé peklo, chci pryč a nahoru už nejdu...tma mne nebaví.
Při sedmém seběhu Lysé hory, kolem 4.00 potkávám kamarády z Lysa cupu. Jdou nahoru na východ slunce. Blázni. Nahoře je teď to největší mrazivé a větrné peklo co jsem kdy zažila. Přesvědčuji je, ať se na to vykašlou, ale nedají si říci. Možná to už prožívám moc intenzivně, ale vím jistě, že nahoru už nejdu. Tam mne už nikdo nedostane:)

V depu potkávám kamaráda Michala. Spí. Sedím vedle něj na karimatce a přemýšlím co dál. Do konce zbývají asi 4 hodiny. Michal se probouzí a informuje mne, že on už určitě nikam nejde. Já začínám kalkulovat a přemýšlet o svém umístění. Pokud půjdu ještě jedno kolo tak si 3. místo v kategorii pojistím. Konkurentku Katku zrovna dávají do protišokové polohy. Omdlela únavou.
Je mi jí líto. Nejde mi o to, kolikátá jsem, ale je to jedna z motivací, která mne ještě udržuje na nohách, takže se toho držím.

No nic, nezbývá než jít ještě jednou. Byla by to škoda přijít o tak pěkné umístění. Loučím se s Michalem, který leží, ale myslím, že mu to v hlavě taky pěkně hraje.

8. kolo - tak ještě jedno, touha o 3. místo v kategorii vyhrála..musím si to pojistit...FINIŠ
Je světlo. Vše je pozitivní a hlavně jdu poslední kolo, poslední transformátor, poslední Slizoun, poslední vrchol, poslední seběh. Za transformátorem mne dobíhá Michal. No jo, chlapská ješitnost anebo neskutečná síla, která ho postavila na nohy. Má tedy můj obdiv. Ten blázen mne předbíhá a potkávám se s ním až v restauraci po skončení závodu.

Jsem opět sama. Těším se dolů a radši sleduji čas, protože mé tempo nahoru je pomalé a plné přestávek. Nahoře se musím smát, jak mi je krásně. 

Nohy se rozbíhají a já už chci být dole.

V seběhu je zakomponovaná i sjezdovka Ostrá nad hotelem Sepetná. Je tam plno sněhu a padám jako do peřiny. Už vidím střechy, lidi a cílovou bránu. Připadám si jako vítěz.
A já jsem vítěz a to hlavně sama nad sebou..

Jak jsem se na LH24 připravovala?
Je to závod hlavně o psychické síle. To se natrénovat asi nedá. To v člověku je. Jen nevíme, co vše se v nás skrývá a co jsme schopni dokázat. To zjistíme až při akci a bývá to dost překvapující zjištění. Bez fyzičky to samozřejmě nejde. Během zimy jsem absolvovala pět etap zimních Beskydských víkendových závodů na Lysou horu, Lysa Cupu. Víkendové výběhy na Lysou mi pomohly. Po jedné z etap jsem šla okruh závodu LH24 turisticky, myslela jsem pak, že padnu a říkala jsem si co na LH24 budu dělat. Speciální trénink v posilovně je samozřejmě nedílnou součástí přípravy.

Proč jsem do toho šla?
Pár lidí se mne ptalo, co člověka táhne na takovou akci. Závod LH24 je originální akce, v místě, které miluju. Beskydy, Lysá hora jsou součástí mne. Láká mne zkoušet, co vše dokážu a na co mám. Je to výzva a každý nějaké výzvy má, akorát se od sebe liší. Tento závod by byl mnohem náročnější například v létě. Beskydy jsou hodně kamenité a seběhy dolů by byly náročnější a asi i nereálné. Bylo by mnohem více zranění a bolavých kolen. Sníh hodně tlumí nárazy a běžec si může dovolit více. Myslím, že tento rok počasí vyšlo krásně. Foukalo jen na vrcholku a to člověk vždy nějak vydržel.

V čem jsem běžela?
Boty s GTX jsem si pořídila speciálně na tento závod. INOV-8 Roclite 318 GTX jsem měla na nohou po celých 24 hodin. Extrémní zátěž závodu vydržely nejen boty, ale hlavně mé nohy, které neměly ani jeden puchýř či otlak. Jediné co mne bolelo, byla nehtová lůžka. Za to však mohou seběhy dolů z Lysé, které byly prudké a kterých bylo hodně.

Už nikdy nebo příští rok znovu?
Znovu..:)

                                   fotil R. Bažanowský (Bezvaběh)