4. etapa zaklepala na dveře a v sobotu v 10 ráno byly otevřeny všem 285ti účastníkům. Naše pěti členná posádka plus fenka Maruška dorazila asi 45 minut před startem . Bylo dost času se proběhnout, protáhnout a psychicky se naladit na pohyb směrem vzhůru. Startovalo se pod Mazákem a čekala nás 6,5 km dlouhá trasa, která se napojovala asi v polovině na červenou stezku na Butořance. První dva km se běželo přes chatovou osadu a pak lesem do táhlého kopce po asfaltové cestě.

Běželo se dobře. Táhlý asfalt mi vyhovuje. Horší terén začal na frekventované červené. Člověk musí dávat bacha na šutry. Na Větrech je přímo kamenné moře. Počasí bylo stejné jako minulý týden takže mlha, celkem dobrá teplota. Ostřejší větřík vlál akorát na samotném vrcholku. Poslední kopeček byl dost blátivý, ale hlavně byl poslední což dodalo energii mým slabým nožkám. U hladicího bodu jsem zmateně poletovala a hledala, kdo mi načte můj čas z náramku. Povedlo se a mě spadl kámen ze srdce, že to mám za sebou. Lysa cup mě baví, ale je to dřina, to musím uznat. Fascinuje mne hlavně výsledkový systém tohoto závodu. Je to tak vymakané jako nikde jinde. Fakt klobouk dolů.

Jsem zvědavá, co nám připraví nadcházející etapa z Visalají. Myslím, že přivítáme první sníh v Beskydech a těším se na to. Sníh a mráz tomu dodá další level

Třetí etapa LC startovala u Šance a vedla po žluté na naší krásnou Lysou horu. Na tuto stezku jsem se těšila, ale zároveň jsem se jí trošku bála.Odstartovalo se před půl jedenáctou a 320ti hlavový dav se rozpohyboval po krátké asfaltce, a pak přímo do lesa vzhůru do prvního kopečka. Tenhle stoupák hned na úvod není moc strmý, ale nekonečně dlouhý. V davu lidí se neběželo úplně příjemně, ale další rovinatý úsek v lese byl už lepší. Na žluté stezce se nachází pár opravdu strmých kopců, do kterých se tedy nedá běžet ani náhodou, rychlá chůze to jistí. Jsem ráda že tam je asi 2 km rovinka na kterou někteří nadávají, ale mne však připadá super a můžu to tam pěkně rozběhnout a zároveň si tak trochu odpočinout od těch šílených kopců. V lese vládla mlha, ale teplota byla příjemná. Po sněhu zatím ani vidu ani slechu, ale věřím že další etapy budou sněhové a o to zajímavější.

Poslední část žluté vede lesíkem úzkou stezkou po kamenech mezi smrčky a ukazují se první výhledy na Beskydy. Do cíle mi zbývá necelý kilometr a na stopkách zjišťuji že mám čas 57 minut. Tento pohled mne nakopl a zrychlila jsem. Běžec kamarád, který mi poslední 3 km šlapal na paty a povzbuzoval, za což mu moc děkuji, mne teď předběhl a ujal se vedení. Zahákla jsem se za něj a držela tempo s ním. Poslední úsek po asfaltu k samotnému vrcholku byla už moje poslední kapka a já byla ráda že se můžu za někým držet.

Příště třeba já tak pomůžu taky někomu.

Můj čas byl 1 hod 2 min, 9 minut zlepšení oproti tréninkovému výběhu to je tedy něco. Na závodě se člověk vážně hecne a dá do toho hodně. Mám pocit, že rychleji by to už asi nešlo, i když kdo ví.

Na Kameňáku jsem přijala pozvání na česnekovou polévku, poseděli jsme a pádili dolů k autu. Pár závodníků přijelo z Ostravy na kole, takže je čekala ještě cesta zpět.

Pohled na ně mne motivoval vytáhnout kolo v nejbližších dnech. Snad se to podaří.

Třetí etapa byla těžká, ale vydařená a odpolední šlofík byl tedy zasloužený.

Má účast na druhé etapě začala celkem vtipně. Asi půl hodiny před startem jsem si odskočila do nedalekého lesíka, při přeběhu přes louku jsem se zabořila po kotníky do podmáčené půdy a botky nacucaly litřík této voňavé tekutiny. Super, to mi to pěkně začíná dneska. Na mokré nohy jsem však po hromadném startu, čítající 298 závodníků, hned zapomněla.

2. etapa LC vedla z Janovic, přes Kykulku (996 m.n.m), Ivančenu, severní sjezdovku s cílem na Lysé hoře. Jednou jsem tuto trasu už běžela. Byl to tehdy můj první běh na Lysou s Kurrim a Radimem, takže jsem věděla do čeho jdu. Obzvlášť jsem se "těšila" na Kykulku.

I dnes bylo ideální počasí a při seběhu z Kykulky jsem si připadala jako na jaře. Od Ivančeny se pěkně běželo do mírného kopečka, vyrojilo se i dost turistů. Pak ale začala má neoblíbená pasáž plná kamenů a nepříjemné stoupání až do lesíka kde se pak dá taky pěkně běžet. Minula jsem studánku, předběhla otužilce Milana a čekala na nás bývalá sjezdovka plná barevných postaviček. To stoupání není až tak hrozné když se člověk nedívá nahoru, ale stejně se běh změnil v chůzi a na mne padla krize. Na Lysé byl dost silný vítr, že jsem se ani nadechnout nemohla a já už chtěla vyplout nad hladinu a mít to za sebou.

Vítr mi ještě stihl strhnout z hlavy mou oblíbenou kšiltovku, naštěstí Kurri který už odpočíval pod stříškou byl pohotový a provedl nejen fotodokumentaci ale i záchrannou akci. Po této etapě jsem měla pocit že mě přejel parní válec (a bude hůř:), ale přesto jsem měla skvělý pocit z výkonu.

Skončila jsem jako 5. žena, ale bylo to o chlup.

S Michalem jsme pohladili H bod na samém vrcholku Lysé a běželo se dolů. Menší zabloudění nám udělalo kilometr navíc, ale to v tomto pěkném počasí vůbec nevadilo.

Tak Lysa cupu 2 x zdar.

 Je 4.11. 2012 a hlavním programem dne je účast na Lysa cupu (LC). Dnes to není klasický výběh některou z tras na Lysou horu, ale tento seriál 17ti etap začíná výběhem na Velký Javorník. V neděli hned po probuzení jsem cítila příval energie a byla jsem natěšená na běh do vrchu. Minulý rok jsem touto dobou ještě neběhala takže tento 10. ročník LC je pro mne velkou premiérou. Předplatila jsem si 10 etap takže mám motivaci se zúčastnit, i když tahle motivace je pro mne asi ta nejmenší. velká motivace je možnost zazávodit si při běhu na Lysou každý víkend, super atmosféra, fajn skupina lidí i recesistický duch LC.

První etapa LC, tedy běh na Velký Javorník začínal zdoláním více než 800 schodů vedoucí kolem skokanského můstku ve Frenštátě p. Radhoštěm. Když jsem zaslechla informaci před startem že to schodiště čítající nějakých 420 schodů musíme zdolat 2x, tak jsem myslela že je to jen fáma, ale nebyla, byl to prostě LC. Na LC se takovéto věci prý dějí. Po druhém kole schodů hurá vzhůru na Javorník.Po dlouhé době jsem byla na závodě a moc jsem si to užila. Mezi ženami jsem skončila třetí (z 24 žen) a to mi udělalo velkou radost. Startujících bylo přes 250. Slyšela jsem že se snižující teplotou se snižuje i počet účastníků. Jak to asi bude se mnou?

Po závodě jsme si dali jako třešničku ještě Lysou horu turistickým stylem, díky Kurrimu (štamgasta nejen LC), ke kterému jsme se přidali. Michal s Peťkou mi půjčili jednoho ze svých Samojedů a já měla na chvilku psí parťačku což mi udělalo neskutečnou radost. Byl to krásný den, který mi sice přinesl rýmu, ale i pěkné zážitky, které mě nabíjí a motivují. Děkuji Všem za krásný den.

http://lysacup.cz/